Historický vývoj svítilen

Již před tisíciletími byl pro lidstvo velice důležitý oheň. Nejen jako nositel světla, ale především jako zdroj tepla. V ohni se skrývalo tajemství k přežití lidstva. Doba, po kterou oheň z loučí tvořil jedinou možnost, jak svítit v uzavřených prostorech byla poměrně dlouhá. Ještě na konci osmnáctého století lze louče nalézt, jako rovnocenného nositele světla, potažmo ohně. V této době ale nesmíme zapomínat na svíčky, které byly již na přelomu 18. a 19. století hojně využívány.

První revoluce v oblasti prehistorických svítilen nastala v padesátých letech devatenáctého století, kdy došlo k objevení první ropy. Petrolej se stal zdrojem světla u prvních přenosných svítilen, které svou výkonností předčily doposud používané louče a svíčky. Jejich nevýhodou však byl poměrně intenzivní zápach, který vznikal při jejich používání a samozřejmě nutnost držet petrolejové svítilny výhradně ve svislé poloze.

Zavedení svítilen, tak jak je známe dnes, bylo spojeno s objevením žárovky Thomsem Alvou Edisonem v roce 1879. Svítilny byly poprvé použity na konci 19. století k osvětlování listů pokojových rostlin. Princip těchto svítilen byl vcelku jednoduchý – svítilna se skládala z ocelové trubky s malou žárovkou, která byla napájena miniaturní baterií. Tato svítila, na rozdíl od produktů s petrolejem, byla schopna svítit v jakékoliv poloze.

Žárovkové svítilny se od té doby vyvíjely a zdokonalovaly. Žárovkové svítilny dosud patří mezi produkty běžně dostupné na českém trhu. Jejich oblíbenost ale úměrně klesá. Svítilny, které jsou osazeny LED diodou či LED diodami se naopak těší stále větší oblibě.